Rozhovor s Ivankou Vostřákovou
Pro tvorbu Ivany Vostřákové, kterou najdete v naší prodejní galierii, jsou typické jednoduché čisté linie, uplatňující se především v minimalistických grafických zkratkách. Ty bývají v některých případech navíc obohacovány o nové prvky, aby se následně zjevily v nových souvislostech. Co všechno nám o sobě a svojí tvorbě řekla sama Ivanka se dočtete níže. Autorku v rozsáhlém rozhovoru vyzpovídala Štěpánka Frančíková.
Ivanko, jak by ses sama představila, jak se vnímáš jako osobu/osobnost?
Představila bych sebe jako veselého člověka s otevřenou myslí, milujícího svou rodinu, zvířata, toulky přírodou a cestování. Jsem ráda mezi lidmi, ale také sama, ponořená do sebe, do své tvorby. Miluji ten proces, kdy mi pod rukama vznikají nové světy, je v tom určitá magie.
Vím, že ve svém vzdělání jsi původně inženýrkou architektury, čemuž jsi se také nějako dobu profesně věnovala ve vašem ateliéru s tvou sestrou. Jestli můžeme, podívejme se tedy na tvé začátky s fotografií. Jak to celé začalo a jak bys svou transformaci od architektury k fotografování popsala?
Moje láska k fotografii začala už ve velmi útlém věku. Jedna z mých nejranějších vzpomínek týkajících se fotografie sahá do věku, kdy mi byly tak čtyři roky a můj dědeček mě učil fotit flexaretou. Velmi živě si vzpomínám na to okouzlení, když jsem pozorovala svět skrze fotoaparát. Dlouhou dobu jsem se pak věnovala také malbě, která mi, myslím, dala skvělé základy pro fotografování. Umět dobře pracovat se světlem, kompozicí a barvami dává člověku v tvorbě obrovskou svobodu. Během studia na Fakultě architektury jsem si vybrala fotografii jako volitelný předmět a tam jsem definitivně pochopila, že fotografie je moje cesta.
I když jsem se profesně věnovala architektuře a velmi mě to bavilo, stále víc mě to táhlo k fotografii.
Předpokládám, že jsi se učila a inspirovala (možná se i učíš a inspiruješ do dnes) od známých fotografů z celého světa. Byl někdo konkrétní, kdo tě učil a vedl na osobní bázi nebo máš pouze vzory, které sleduješ a kdo to tedy konkrétně je a čím tě fascinuje
Paradoxně mě to vždy táhlo spíše k malířům. Mám ráda tvorbu Cézanna, Degase, Toulouse-Lautreca, Gauguina, Muncha.
I tak jsi si vytvořila pro mne velmi osobitý styl fotografie, našla jsi si svou vlastní cestu. Kde se tedy vlastně vzal, jak vznikl, co tě k této formě přivedlo?
Myslím, že můj styl hodně vychází z malby, kterou jsem původně chtěla i studovat. Zároveň mi ale u malování něco chybělo. Nerada jsem stála před čistým bílým plátnem a začínala tvořit od prvních tahů. To je právě věc, kterou miluji na focení. Vidím výsledek přímo před sebou a „jen“ ho fotoaparátem zachytím. Někdo vidí nevlídné oprýskané betonové zákoutí a já vidím krajinu.
Je nějaké pravidlo/klíč, proč si pro své fotografie vybíráš zrovna tu kterou osobu/postavu?
Ano. U lidí, kteří jsou na mých fotografiích, je pro mě vždy stěžejní to, co z nich vyzařuje. Jaké emoce ve mně vyvolávají, jaká energie z nich jde. Někdy tak potkám člověka a už přímo vidím, jak výsledná fotografie bude vypadat. Někdy naopak mám vizi, co přesně chci vyvolat v divákovi za pocit a dosadím do kompozice postavu, která celkový dojem ještě umocní.
Předpokládám, že si sebou fotoaparát bereš téměř všude. Jsou chvíle, kdy si ho zásadně nebereš?
Neřekla bych přímo zásadně, ale ráda se toulám přírodou a nasávám ji skrze všechny svoje smysly. Tehdy nechávám fotoaparát často odpočívat.
Získala jsi mnoho prestižních ocenění. Které je pro tebe nejvýznamnější a proč?
Nejvýznamnější je pro mě ocenění The Professional Photographer of the Year 2012 – The Portfolio Award. Bylo mi ctí získat toto ocenění v obrovské konkurenci nejlepších profesionálních fotografů z celého světa.
Jaký je podle tebe rozdíl mezi fotografií v ČR a ve světě?
Nevnímám žádný zásadní rozdíl. Jak u nás, tak ve světě je velké množství špičkových fotografů.
Jaké máš nároky na fotografickou techniku a tisk na plátno?
Je pro mě velmi důležitá maximální kvalita.
To je skvělý přístup, nejlepší je spokojit se s tím nejlepším :)
Máš velkou a vřelou rodinu. Jak se staví k tvé „nové“ profesi tvoji nejbližší – manžel Petr, rodiče, sestra?
Moje rodina je úžasná. Všichni se vždy navzájem podporujeme ve všem, co děláme. Je velké štěstí mít kolem sebe tolik milujících a báječných lidí.
To musím osobně potvrdit a je to neskutečný dar a velká síla.
Jak vnímáš Čechy jakožto kulturně naladěný národ? Mají Češi k umění, jako takovému, podle tebe blízko nebo se mají ještě co učit. Myslíš, že je pro ně běžné obklopovat se uměleckými originály?
Možná je to nějaká moje bublina, ale vždycky jsem se pohybovala mezi lidmi, kteří mají k umění velmi kladný vztah.
To je zajímavá a podle mě ne tak často vnímaná skutečnost. Ale to ostatně pramení vše z tvé jedinečné rodiny a jejího pevného základu, ze kterého se odvíjí spousta bezvadných věcí.
Jsme dlouholeté kamarádky. Nyní jsme spolu začali spolupracovat v rámci uměleckého projektu Vision at Art. Napadá tě, v čem by, kromě klasického prodeje, mohl být tento projekt pro tebe užitečný? Co by tě potěšilo, zajímalo, posunulo?
Projekt Vision at Art mě naprosto nadchnul. Už jen to, s jakou nádhernou energií a nadšením to celé vzniká. Jsem moc ráda, že toho mohu být součástí.
To mě velmi těší a jsem ráda, že to říkáš. A to je teprve začátek…
Moc ti Ivanko děkuji za tvé otevřené a upřímné odpovědi. Vlastně si uvědomuji, že jsme se nikdy až tak do hloubky o tvé práci, respektive o tvém největším koníčku, nikdy nebavily. Musím říct, že i po těch letech jsem se díky tomuto formálnějšímu pokecu o tobě dozvěděla další pro mne utajené věci. Jsem za to moc ráda a těším se na další společnou tvorbu.
Tvorba Ivany Vostřákové na Vision at Art: ZDE